Matthew Carter

Historie

Začneme s tou částí života, co si ani Matthew nepamatuje. Jeho rodiče, i přesto jak tvrdě pracovali, neměli dostatek peněz, aby uživili sami sebe. Moc si přáli děťátko, proto pracovali stále, že se doma ani nevídali. Konečně se jim povedlo nashromáždit nějaké peníze. Když už překonali první překážku, tak přišla další. Snažili se, ale zatím nedokázali mít děťátko, po kterém tak dlouho toužili. Postupem času a postupem nevydařených pokusů si začali uvědomovat, že jsou

možná oba manželé neplodní. Lucy proplakala celé dny a noci a Andrew se na ní smutně, ale i naštvaně díval. Byl naštvaný na to, že všechno, co museli dělat, aby mohli mít dítě, tak bylo zbytečné? I když v téhle situaci měl největší chuť sáhnout po něčem tvrdém, tak to neudělal, protože chtěl být silný jenom kvůli Lucy. Jednoho dne se procházeli večer pod noční oblohou, takže jediným zdrojem světla pro ně byly hvězdy a měsíc, který naznačoval, kdo tu vládne, když v tom uviděli padající hvězdu. Moc nevěřili na ty řeči, že když si něco přeješ, když padá hvězda, tak se ti to splní, ale jim už žádná naděje nezbyla, takže pro teď museli alespoň uvěřit, že to je pravda, a rychle si přáli. Snad vám je od začátku jasné, co si mohli přát, že? Popravdě není moc příjemné, když vám zavolají do práce s tím, že vaše manželka se momentálně nachází v nemocnici. Když tuhle zprávu se dozvěděl Andrew, tak letěl jako raketa do nemocnice. Hodně se strachoval o svojí druhou polovičku, ale strach hned na to vystřídalo štěstí. Že by ty řeči byly pravdivé? Možná ano, možná ne. Nebo to byla jen pouhá náhoda? Zjistilo se, že Lucy zkolabovala v práci, protože čekala děťátko. Stres z toho, že nebude mít pravděpodobně dítě, nedělal jí ani tomu drobečkovi dobře. O osm měsíců a pár týdnů se roznesl křik chlapce, který spatřil světlo tady toho světa. Jak se říká: Do třetice všeho dobrého, tak pro ně spíše platilo: Do třetice všeho špatného. Mysleli si, že to zvládnou, ale nezvládli to, proto sotva půlroční Matthew skončil u dveří dětského domova. Milovali ho tak moc, že dokázali se ho i vzdát, i když samotné je to bolelo, ale chtěli mu dopřát poklidný, bezstarostný život. Snad je někdy pochopí, i když se to dá těžce pochopit.

V dětském domově se mu samozřejmě dostalo té nejlepší péče. Vyrůstal z něj hezký a usměvavý kluk, který neumí jiný výraz než ten šťastný. Rád si hrával s mladšími dětmi a ony si vždy rády hrály s ním. Matthew se nijak nevyjímal svou výškou, byl spíše malý a očividně roztomilý podle většiny holčiček a taky je nebavilo pořád používat

jeho jméno, tak si vymysleli zkratku Matthy. Často dostával návrhy ,aby si půjčil od starších dívek nějaký šatičky a zatancoval si s těmi malými. Pro Matthyho štěstí mu to nikdy nebyly ochotné půjčit, ale roztomilým růžovým mašličkám neunikl. Takhle si s nimi často hrával na princezny a tak. Matthy dovršil svých patnácti, ale stále si s nimi hrál ,jako by byl pořád malý. Psal se den 24.2. a do domova dětí přišel muž asi okolo třicítky. Chtěl si adoptovat nějakého kluka staršího patnácti let. Těch pár ,co tam bylo společně s Matthym, naklusali do místnosti, kde se s ním měli seznámit nebo spíš on s nimi. Matthy byl z nich nejmladší a bylo to výrazně vidět i na jeho těle. Na těch jejich se pomalu rýsovaly svaly ,mezitím co Matthy byl stále jako malý klučina. Ten muž vypadal mile. Se všemi si povídal jako by to byli jeho kamarádi. Mike, kterému se nezdálo, že chce tak staré kluky, se ho zeptal ,proč zrovna tuhle věkovou kategorii. Odpověď kluky překvapila a Matthy se začal modlit, aby si nevybral jeho. Ten muž potřebuje někoho, kdo bude moc v příštích deseti letech převzít jeho firmu. Je to sice lákavá nabídka, ale zároveň je tam i hodně zodpovědnosti a to si Matthy nechtěl vzít na krk. Během týdne tam ten muž ještě několikrát přišel a vždy si jednoho kluka nechal zavolat na takový menší pohovor. Takhle to šlo, dokud nepřišel na řadu i Matthew, takže za ním dorazil, i když měl menší pochybnosti, ale to hned odstrčil někam do kouta.

,,Měl by jsi zájem bydlet u mě?"

,,Ano, ale mám obavy, že nezvládnu vést tu firmu"

,,Vše tě naučím toho se bát nemusíš"

Matthew s ním tedy odjel na zkušební měsíc. Vše bylo dokonalé. Měl velký pokoj, velký dům, zahradu. Alex, ten muž co si ho adoptoval, byl strašně hodný a koupil Matthymu na co si ukázal. Takhle probíhal celý měsíc. Přijeli lidi ze sociálky a oba odsouhlasili, že spolu zůstanou a tím Matthew podepsal smlouvu s ďáblem. Už první den po podepsání

smlouvy ,či co to bylo, začal Matthymu teror. Nejdříve dostal několik ran bičem za to, jak je naivní. Potom dostal ohavný obleček kočky, který musel nosit pořád. Ten milý muž zmizel. Nikdy neexistoval, byla to jen pouhá maska, neprůstřelná maska, která vždy skryje, kdo opravdu jste. První týden ho jen mlátil a nutil ho chodit po čtyřech s tím pitomím oblečkem, ale od druhého týdne si začal dovolovat moc. Různě ho osahával až to skončilo znásilněním a ne jedním. Celý to bylo jako v Padesáti odstínech šedi s tím rozdílem ,že se to Matthewovi nelíbilo. Nikdy si v tom nenašel zálibu ,což dokazovalo ,že je čistý heterák. Vždy mu to přišlo tak nechutné. Hnusil se sám sobě. Několikrát se pokusil zabít ,ale ani jednou se to nepovedlo. Vždy ho zachránil, a když se vyléčil z toho, tak ho potrestal tím nejhorším trestem. Časem mu i zakázal mluvit a to úplně. Samozřejmě, že to ze začátku porušoval a tresty byly stejné jako, když se pokoušel zabít. Tím vypěstoval Matthewovi strach z mluvení. Bál se a ještě stále bojí jen pípnout. Jednu noc, po dvou letech týrání, se Alex opil. Samozřejmě si na Matthewovi užil ještě víc než normálně, ale pak se zřítil do tvrdého spánku. Matthy i přes vyčerpanost, bolest celého těla a totálně podělané psychiky utekl. Několik dní žil na ulici, dokud nenašel cestu k místu, které odmalinka představovalo jeho domov. Domov dětí. Otevřela mu chůva ,která ho vychovávala. Okamžitě se k němu vrhla. Matthew byl celý špinavý, samá modřiny, jizva a na zádech ještě nezahojené rány od biče. Postarala se o něj a měla o něj obavy. Chtěla vědět ,co se ty dva roky dělo ,ale Matthew nemohl promluvit. Bál se ,tak moc se bál, že přijde Alex a znovu ho potrestá. Stručně jim napsal na papír, co se dělo a ony neváhali a volali na toho muže policii. Muže však nenašli, jen zjistili, že Matthew není první ,kdo u něj byl, akorát to jako jediný přežil. Další týdny trávil zavřený ve svém pokoji a snažil se nějak srovnat. Chodili za ním psychiatři. Jediné čeho docílili bylo, že se dokázal vrátit mezi lidi, ale nemluvil, neusmíval se a všem klukům a mužům se vyhýbal obrovským obloukem. Stále byl ten malý kluk, se kterým se dá zametat podlaha, proto se všem mužům vyhýbal. Měl z nich úplně

stejný strach jako z mluvení. Tahle zkušenost z Matthewa udělala chodící tělo bez duše. Postupem času se srovnal, tak aby alespoň vypadal jako kluk, co nosí rád kapuce a nebaví se s lidmi. Měl asi rok a půl na to, aby se s tím vyrovnal, protože si ho chtěla adoptovat další rodina. Byla to čtyř členná rodina od pohledu bohatá a jejich malé dětičky byly rozkošné. Matthew se ale nechtěl opět nechat adoptovat. Ta rodinka působila opravdu mile, ale to Alex taky. Chůvy ho přesvědčovali, že ho budou chodit kontrolovat i po smlouvě, a když se do toho přidaly ty malé děti, kterým se Matthew očividně líbil, povolil a znova s nimi odjel. Vážili si ho i přesto, že nemluvil a hned, jak přišel do místnosti pan Clark, tak Matthew zmizel. Rodina Clarkových Matthewovi vrátila do života aspoň malou jiskru a Matthew se i občas usmál. Však proti tomu, co to bylo v minulosti, tohle nebylo nic. Našel si zálibu v malování, zjistil, že má talent, tak proč ho skrývat. Maloval skoro pořád a malé děti si z toho udělaly hru, že za nim chodily jako za mistrem malířem a objednávaly si u něj obrazy. Matthy jim to vždycky rád splnil a namaloval, co chtěly. Začal v kapse nosit bloček s tužkou nejen na malování, ale taky kdyby se s ním někdo chtěl bavit, tak aby mu to napsal. Naučil se jezdit na motorce, aby se stále nemusel stresovat z jízd autem s panem Clarkem, kterého se bát nepřestal i přes ten hřejivý úsměv.

Těsně před jeho devatenáctými narozeniny se ho adoptivní rodiče zeptali, jestli by neměl zájem o studiu na Royal Academy. Matthymu se od nich moc nechtělo, protože udělali pro něj až moc, a to si ani nezasloužil, ale chtěl se vzdělávat, tak na to kývnul po nějaké době. Děti z toho nebyly moc nadšené, že jim odjede, ale co se dá dělat. Určitě se za nimi bude vracet. Nastal den odjezdu a Matthy se vydal vstříc další etapě svého života. Měl obavy z toho, že nemluví a vyhýbá se klukům, a taky co lidi tam řeknou, když si všimnou jizev na zádech. S myšlenkou, že to nemůže být horší, sestoupil z motorky a ocitl se na pozemcích školy.

Tajemství:

• Žil v domově dětí

• Pokusy o sebevraždu

• Jizvy na zádech po biči

• Znásilnění mužem