Shin W. Taehyung

Historie

Ne každý se narodí do milující rodiny. Ne každý bude mít milující rodiče, kteří jsou vždy vaší oporou v horších časech. Ne každý bude mít domov a odmalička se cítit jako v bavlnce. Tyhle věty právě platily pro chlapce, kvůli kterému se teď vrátíme v čase, jak to všechno začalo, než se dostal na Royal Academy. Jeho život nebyl jako procházka růžovým sadem. Od malička to měl těžké, ale to mu nezabránilo, čím je teď. Stačila mu jen naděje. Tae se narodil v jihokorejském městě Deagu ženě, která ho hned po narození odložila na práh sirotčince. Tae byl opovrhován ostatními, ale nikdy nezjistil ,proč. Nezapadal tam. Cítil se jako černá ovce. Logicky neměl kamarády, takže většina času strávil u knih. Nikdo by to do něj neřekl, ale za pomocí jedné starší vychovatelky Jisoo , která ho brala jako vlastního syna, se naučil základy čtení, psaní a počítání a to mu byly jen čtyři roky. O rok později Jisoo zemřela na nemoc, o které Tae nevěděl. Nesnesl to, když se dozvěděl, že zemřela. Osoba, kterou bral jako za náhradní rodinu, a měl ji rád, ho opustila. Popravdě to byla jediná osoba, která ho tady ještě držela, jinak by už ze sirotčince utekl, ale po její smrti ho tu už nic nedrželo, takže ještě v ten den po jejím pohřbu v hluboké noci, kdy už všichni spali, utekl. Při útěku doufal, že ho nikdo nechytí, dokud nedojde do bezpečí, ale po nějaké době začal pochybovat, jestli to byl dobrý nápad. S sebou neměl peníze a ani jídlo, ale byl až moc paličatý se tam vrátit, takže postupně si musel zvykat na drobné krádeže, aby přežil ,a docela mu to i šlo. Postupem času se zaměřil i na něco většího a

cennějšího. Ale to ještě netušil, že ho někdo celou dobu sleduje po jeho první krádeži. Jednou se něco zvrtlo a doteď neví, jak se to stalo a co se vlastně stalo. Jenom si pamatuje, jak se probudil v zapadlé uličce menšího jihokorejského města celý od krve. Když zjistil, že je to jeho krev, tak se zděsil. Ty rány nevypadaly moc dobře, a kdyby mu nikdo v nejbližší době neposkytl pomoc, tak by mohl i umřít a k tomu v sedmi letech. Jakoby někdo uslyšel jeho prosbu a pomohl mu. Osoba zahalená v černém si vzala chlapce do náruče, který už byl znovu v bezvědomí ,a odnesl ho do své skrýše. Nikdo z kolemjdoucích je nemohl zaregistrovat, protože ta osoba se s ním pohybovala jako stín, který vždy splyne s okolím. Po nějaké době se Taehyung probudil z hlubokého spánku, a když zjistil že už není, kde se naposled probudil, tak začal panikařit. Teď si nejvíc přál tu smrt, která by ho osvobodila od všech problému. Náhle měl vztek. Vztek na všechno, co ho dovedlo až sem a hlavně na matku, která ho odložila na prahu sirotčince. Kdyby to neudělala, tak by takhle asi neskončil, že? Nyní toužil jen po pomstě. Ale ten vztek hned na to vystřídal strach, když se otevřely dveře do místnosti, kde se probudil. Uviděl tam osobu s černým pláštěm, s kápí na hlavě a k tomu měl roušku, takže mu nebylo vidět do obličeje. Tae se klepal strachy. Co s ním chce dělat? Chce ho zabít? Dělat mu služku? Nejdřív si s ním pohrát a pak zabít? Takové otázky mu běhaly dokola hlavou. Stál tam nehybně a díval se na Taeho. Pravda byla, že působil strašně děsivě. Najednou Tae zjistil, s kým tu má tu čest. Vždyť to je samotný Stín, nejobávanější zločinec v celé Jižní Koreji a možná i v Severní Koreji. Nikdo nevěděl, kdo to je a co všechno skrývá pod svou maskou. Všichni mu říkají Stín, protože vždycky splyne s okolím a k tomu chodí jako duch, takže kdyby vám stál za zády, tak byste to nepoznali, dokud by na sebe nějak neupozornil. Tae se zkoušel dívat jinam, aby s ním nemusel navázat oční kontakt, ale vůbec to nešlo. Měl takový pocit ,že ho nějaká neviditelná síla nutila se kouknout do jeho očí, ale Tae byl až moc tvrdohlavý, aby tu sílu poslechl. Najednou uslyšel smích a k tomu to šlo od místa, kde stojí Stín. Až teď se na něj podíval. To co viděl, ho zarazilo. On totiž neměl roušku, ani kápi. Chápete to? Nikdy si před cizími lidmi neodkryl svoji masku, ale u Taehyunga to udělal a ukázal mu svoji pravou tvář. Tae mohl spatřit, jak před ním stojí chlapec asi o pár let starší než je on, ale stejně to bylo ještě dítě. Mohlo mu být maximálně čtrnáct, nebo

patnáct let. Už nevěděl jak, ale dal se s ním do řeči, i když na začátku byl hodně opatrný. Zjistil, že se jmenuje Jimin ,a měl skoro stejnou minulost jako Taehyung. Prostě si oba prošli peklem. Postupem času vzniklo mezi nimi pouto, které by ani nejmocnější kouzelník nemohl roztrhnout. Byli jako jeden. Jimin ho zasvěcoval do světa vražd a Taehyung, jako vzorný žák, se učil hodně rychle. Postupně a hlavně společně si vybudovali, co si přáli. Místo v téhle kruté společnosti. Kam vždy vkročili, tak s sebou přinášeli jen strach.Všichni se jich báli a nikdo nevěděl, odkud se vždy objeví. Na různých misích byli sehraný tým, byli jako jedno tělo, jedna duše. Nyní je celá Koreje znala jako bratři Stínů. Ale nevraždili lidi jen tak pro zábavu, ale oni vraždili jen ti, kteří si to nejvíce zasloužili. Aspoň by svět byl ušetřen o jeden hříšný život méně, ale to nikdo nemohl pochopit. Během té cesty se Tae dozvěděl, kdo jsou jeho praví rodiče. Spíše mu to zjistil Jimin. Vypadalo to ,že to udělal za nějakým účelem. V té době mu bylo už třináct let. Když už toužil po pomstě, tak ji bude mít. Žádná cesta už nevede zpátky, pokud by se nestal nějaký zázrak. Ale na nějakou dobu by musel opustit Jimina. Jimin ho chápal, takže bez žádných protestů ho pustil tam, kam potřeboval. Stejně by Taemu v tom nemohl zabránit. Tohle je jeho věc a musí si to vyřídit sám a k tomu ještě něco Jimin před ním tajil, takže byl rád, že Tae nebude jeho součástí. Snad. Jimin ho chtěl jenom ochránit. Ale než Tae nechal na nějakou dobu Jimina sám, tak mu ještě slíbil ,že se vrátí, ale neví, kdy. Tahle cesta ho bude stát hodně a hlavní nepřítel bude čas. ,,Ať se bude dít cokoliv, tak jen abys věděl, že jsi pro mě znamenal hodně, bratře Stínů." Jimin ho obejmul, že by ho mohl i udusit. Tae měl takové podezření, že pod těmi slovy skrývá nějaký význam, ale to hned zahnal. Co by před ním mohl skrývat, že? ,,Ty taky." Ani svoje slzy dojetí nezakryl, neměl k tomu žádný důvod. Dokonce Jimin měl také slzy na krajíčku. Kdyby Tae věděl, že to je naposledy, kdy ho takhle vidí, ale to by musel umět vidět budoucnost. O dva dny později dorazil na místo, kam potřeboval. Slunné město s rozlehlou pláží. Prostě nádherné město. Ale nepřišel si sem jen tak užívat, ale přišel sem vykonat první část svojí pomsty. Dorazil na místo, kde by se měl uskutečnit jeho čin. Schoval se do keře a sledoval šťastnou rodinku, která si užívala na zahradě. Vypadali šťastně, ale brzy jim ta jiskřička štěstí měla vyhasnout. Zase dostal ten vztek, ale tentokrát dostal vztek na tu dívenku, která

seděla v mužově klíně, jeho otce. Ano, ten muž byl jeho otec. Rozhodl se, že zbaví té dívenky život místo jejího otce, protože žárlil na ní a to hodně. Ona má všechno. On nic. Ona má milující rodinu, domov a život jako v bavlnce, ale on tohle neměl. Zabije jí a to večer a rychle, pak se přemístí jinam. Když nastala noc, kdy nebylo ani vidět na cestu a jediným vaším zdrojem světla byly hvězdy, tak se Tae plížil do domu jako stín. Nepozorovaně se dostal do království té dívenky a přiblížil se k jejímu útočišti, posteli. Chvíli se nad ní tyčil a pozoroval, jak spí. Byla tak nevinná, ale o jejím osudu už bylo rozhodnuto. Vytáhl z opasku nůž a už se napřahoval, že ji bodne na místo, kde je srdce, když v tom otevřela svoje kukadla. V tom momentě se v něm něco zlomilo, že by ji nedokázal ublížit ,zkřivit ani jeden vlásek. V tom momentě se v něm něco nového zrodilo. Něco, co ještě nikdy nezažil. Teď měl nutkání ji chránit. Ani si neuvědomil, že upustil svůj nůž na zem a udělal hluk. Bohužel to zjistil, když uslyšel blížící se kroky mířící do pokoje téhle princezničky. ,,Brzy se vrátím." Doufal, že to malá princezna pochopila, popadl nůž ze země a zmizel. Nevěděl, co se pak stalo, ale chtěl by to vědět. Ale nejvíce ho zajímala otázka: Řekla jim to, nebo ne? To se brzy dozví a to hned zítra. Další den se zase vrátil, jak slíbil. Když ji spatřil, tak si uvědomil, že ona za to nemůže, co se mu všechno děje od narození. Možná, že tahle rodina si nezaslouží tu bolest, která měla být způsobena Taem. Možná jeho otec ani nevěděl, že má ještě syna. Možná, že za tohle může jen a jen jeho matka. Seděla tam. Seděla na posteli s panenkou v ruce a vypadala, že na někoho čeká. ,,Ty ses vrátil." Ty slova ho nějakým způsobem zahřály u srdce. Teď už věděl, co má udělat. Ochrání ji, ať to stojí cokoliv. Podle plánu měl být pryč od Jimina jenom několik týdnů, ale místo toho to byl celý rok, co byl mimo Koreu. Za tu dobu se mezi nimi vytvořilo pouto, které bylo silnější než to, které měl Taehyung s Jiminem. Pravé sourozenecké pouto. Tae ji hlídal na každém kroku, ale musel být nenápadný, aby ho nikdo neviděl, protože nikdo nesmí vědět, že Anhie ,jméno jak říkal té dívence, i když to neměla ráda, ale jemu to bylo ukradený, se schází s Taem. Hrál si s ní a občas ji ukolébal ke spánku, kdy to nejvíce potřebovala. Moc dobře věděl, jak milovala jeho zpěv. Tohle všechno hezké bylo jejich malé tajemství. Po té dlouhé době mu bylo hrozně vůči Jiminovi, protože ještě v ten den odletěl zpátky do Koreje bez rozloučení. To si uvědomil až moc pozdě.

Slíbil si, že se brzy vrátí k ní a vynahradí ji to. Ještě kousek a byl by tam, kde započal jeho nový život. Pamatoval si to jako kdyby to bylo včera. Jakmile vkročil do svého domova, tak se mu něco nezdálo. Když došel do pokoje, který měl představovat obývací pokoj, tak stál jak vypařený. Nemohl uvěřit svým vlastním očím. Uprostřed pokoje byl Jimin, který seděl přivázaný k židli a byl úplně zmlácený do krve a na některých místech byly i řezné rány. Byl to hrozný pohled na něho. Kvůli tomhle pohledu ho píchlo u srdce. Hned k němu přiběhl a začal ho rozvazovat, ale Jimin ho zastavil. Řekl mu, že ví všechno co za tu dobu, co byl pryč, dělal a je na něj pyšný a k tomu dodal, že jemu už není pomoci. Tae ho přitom prosil na kolenou a držel ho za ruku. Přál si,aby to myslel jako vtip, ale opak byl pravdou. Než Jimin zemřel, tak mu předal obálku, která byla dříve bílá, protože teď byla pošpiněna krví. ,,Jen jsem tě chtěl ochránit a povedlo se. Snad mě jednou pochopíš. Mám tě rád." Poslední úsměv, poslední slova a poslední slza, která mu stékala po líci, než navždy opustil Taehyunga, ale vždy zůstane v jeho srdci. Taehyung se z toho zesypal, jako hromádka neštěstí. Taehyung propadl do deprese a začal být závislí na prášky proti depresi. Smrt Jisoo ještě překousl, ale smrt Jimina už nezvládl. Bylo to pro něj silnější kafe. I když nyní měl vztek na Jimina, že ho opustil a nechal ho tu bez žádných odpovědí, tak ho stejně pohřbil na místo, kde si to vždy přál. Pohřbil ho v lese pod velkým, starým stromem, kde bude moct v klidu odpočívat. Stál tam nehybně se slzami, kterým nechal volnost a sledoval ten kamenný pomník, na kterém bylo vytesáno jeho jméno. Nevěděl, jak dlouho tam stál, ale věděl, že tam klidně může stát i celé dny. Nakonec se odhodlal mu tam položit svíčku, kterou po celou dobu držel křečovitě v ruce ,a zapálil ji. Nevěděl, co bude teď dál, ale mohl by zjistit, co je v té obálce, kterou se ještě neodhodlal otevřít, ale to udělá později, protože v téhle chvíli potřeboval mít u sebe svoji sestřičku, která mu přinesla do jeho života hodně. Naposledy se podíval na místo, kde doteď odpočívá jeho přítel, parťák a hlavně bratr Stínů, a odešel pryč. To, co ho čekalo v domově Anhie, mu bylo do pláče. Spíše teď to byl její bývalý domov. Oni ji mu vzali. V domě našel jen její vzkaz. 'Kde jsi byl, když jsem tě potřebovala? Ale odpouštím ti, protože tě mám ráda. Tvoje Anhie.' Tyhle slova stála na tom vzkazu. Nemohl uvěřit tomu, co všechno se událo. Nejdřív Jisoo, pak Jimin a nakonec Anhie ho opustili, ale u jeho

sestřičky existovala naděje, že ji může ještě najít a shledat se s ní. Ale pro jeho smůlu neví, kam ji vzali. Musí jenom doufat, že ji jednoho dne najde. Smutek vystřídal touha. Touha po pomstě. Rozhodl se, že dokončí co začal, a pak začne úplně od začátku. Odletěl do Seoulu, kde hned našel svoji matku ve společnosti mužů, a když nastala noc a ona se ukládala ke spánku, tak se ji ukázal, aby viděla svého syna, kterého odložila na práh sirotčince, a pak ji chladnokrevně zabil. Žádné výčitky svědomí neměl. I když ho porodila, tak pro něj nikdy nebyla matkou a nikdy nebude. Jako by věděl Jimin, co má dělat, protože hned po té vraždě tu obálku otevřel, našel tam letenky, nemalou částku a dopis. Teď jeho nový život mohl začít.

Hned jak mohl, tak nasedl na letadlo a letěl do Ameriky. Nechtěl, aby ho někdo poznal, i když trošku pochyboval, že by ho někdo mohl poznat, když nikdo zatím nezjistil pravou identitu bratrů Stínů, ale jistota je jistota. Po celou dobu nosil roušku. Amerika byla pro něho něco jiného. Zatímco Seoul znal jako své boty, tak v San Franciscu byl úplně ztracený. Byl úplně zoufalý a nevěděl, kam jít a k tomu mu procházející nechtěli pomoct. Rozhodl se, že půjde hledat infocentrum, kam se má vydat, aby se dostal do Dallasu, když v tom do něho někdo vrazil. Otočil se a spatřil uplakanou dívku, která asi pod silou dopadla na zadek. Nebyl sám, kdo byl z toho zaražený. Asi jí něčím vyděsil, protože mu neunikly ty slzy, které se jí draly na povrch a jak začala před ním utíkat. Nechtěl, aby se ho bála. Zvolal na ní zoufale, ať zastaví. Doufal, že by mu mohla pomoct. Oddechl si, když vyslechla jeho prosbu. Na její otázku nemohl odpovědět, protože by ani nevěděl jak. Jednou měl domov a pak ho zase ztratil. Po dlouhé době mu konečně opadly obavy, nervozita a to jenom kvůli dívce, která mu nabídla pomoc. A tak jejich společná cesta mohla začít. I když nemluvil, tak mu bylo hodně příjemné zase mít někoho po boku. I když museli přespávat v nějaké opuštěné budově, kterou našla dívka, tak byl Tae rád, že si odpočine, i kdyby musel ležet na zemi. Večer ho probudily vzlyky, které patřili dívce. Hned došel k ní a začal ji utěšovat. Tae nebyl takový ten typ, který umí utěšovat, ale snažil se. Avšak přes tu roušku to ani nešlo, když mu to tlumilo hlas, tak si to nakonec stáhl, i když se trošku bál, jak bude

reagovat, když uvidí jeho pravou tvář, ale to teď nehrálo roli. Trošku se o ní bál, co se jí mohlo stát. Že by nějaká noční můra? Vzpomněl si na svoji sestřičku, která plakala, když měla noční můru. Něco ho napadlo. Něco, co vždy uklidnilo jeho princeznu. Doufal, že to bude na ní taky fungovat. Opatrně s si ji přitáhl do objetí a zkoušel ji zase ukolébat ke spánku a přitom si broukal písničku, kterou milovala jeho princezna. Byl rád, že se mu ji podařilo uspat. Jak jsem už říkala, tak čas je vždy největší nepřítel a tahle věta právě platila pro tuhle dvojici. Hezké vždy jednou skončí a pro ně končí jejich společná cesta. Než se rozloučili, tak ji Tae předal nějaké peníze, protože nechtěl aby trpěla, když mu hodně pomohla. Usmál se, i když to pod tou rouškou nešlo vidět, když ji vehnal úsměv do tváře. Od té doby ji neviděl, ale nezapomněl na ni. Tae se usadil v Dallasu a začal nový život. Ze dne na den se z něho stal úspěšný student s tajemnou minulostí na jedné prestižní škole, ale pořád mu něco chybělo. Doteď neví, co to může být, ale u jedné věci si byl až moc jistý. Tae si našel zálibu v autech, takže pomocí jednoho muže se dostal na dráhu a občas se vypařil i na pouliční závody. Všichni ho znali jako tajemného závodníka, protože nikdy na závodech neodkryl svoji masku. Jednou nemohl uvěřit svým očím, když zjistil ,koho potkal na pouličních závodech nedaleko Seattlu. Byla to ona. Ty vlasy, úsměv a oči by poznal kdekoliv. Dokonce s ní i závodil, ale prohrála jenom kvůli tomu, že až moc brzy zařadila. Musel uznat, že za tu dobu se hodně změnila. Hned jak skončil závod, tak chtěl jít za ní, ale ona už byla pryč. Jeho šance byla promarněná. Na těch závodech si ještě něčeho všiml a to byl leták o jedné škole. Tak od té doby si začal zjišťovat více informací o Royal Academy. Možná by to mohla být nová příležitost poznat nové věci, kamarády. Neváhal a hned se na ní přihlásil.

Od teďka mohla být jeho nová kapitola života otevřena, ale Tae trošku pochyboval. Udělal vlastně správně? Neměl radši zůstat tam, kde jeho život začal od znova? I přes ty pochyby, které mu dokola běhaly hlavou ,se rozhodl všechny rizika přijmout a udělal svůj první krok k Royal Academy.

Tajemství

• S Jiminem zabili hodně lidí, ale jen ti, kteří si to nejvíce zasloužili

•  Po narození odložen na práh sirotčince

• Zbraň v držení

• Závislost na prášcích proti depresi

• V dětství malé krádeže, ale postupně se stávaly i větší

• Zavraždil svoji matku

Dovednosti

• Boj - 10 bodů
• Výdrž - 10 bodů
• Zbraně - 10 bodů