Annie Mac´Oldie

Povaha:

Annie byla už od narození andílek. Nikdy by nikomu neublížila. I když to byla nejoblíbenější holka ve škole, byla velmi laskavá a velkorysá. Nikdy nechtěla nikomu ublížit, ale když měla říct pravdu, tak ji řekla. Nesnášela jakékoliv lži, podvody a zatajování. Na druhou stranu, když jí někdo zalhal, ptala se sama sebe vždycky, proč to dělá. Obvykle nikomu neměla nic za zlé, ale když dostala do zad dýku, dokázala dotyčného člověka nenávidět. Sice proti tomu člověku nepodnikla žádný krok, ale všechno o tom dotyčném věděla. Ale nikomu to nikdy neřekla. Blondýnka uměla velmi dobře zachovat tajemství a měla úžasnou techniku, jak se z toho vypovídat. Napsala si jakousi šifru do deníku, dvojsmysly, oxymorony a podobně. Poté všechna tajemství řekla kameře do očí a stáhla to na flešku. Ano, všechna tajemství jsou na flešce.
Annie jinak byla velmi citlivá. Dokázalo ji spousta věcí rozplakat, přestože někdy nechápala proč. Vždycky se zajímala o lidské osudy a vždy uměla dobře poradit. Nikdy jí nic nebylo lhostejné. Lidé, domácí úkoly, počasí, někdy toho řešila tak trochu moc. I věci, které by bylo lepší neřešit. Vždycky byla rozhodná, nesnášela, když se někdo dlouho rozmýšlel okolo důležitých věcí. Už od narození si přála, aby si všichni byli rovní, nezáležíc na tom, kdo se v jaké rodině narodil.

Historie:

Krásného slunečního a lehce větrného dne se narodil malý blonďatý andílek, kterého pojmenovali Annie. Maminka vyčerpaně dala své dceři pusinku a tatínek utíral slzu z tváře. Tak nádherné to bylo miminko. Ať už udělala cokoliv, rodiče byli šťastni. Vychovávali, jak nejlíp uměli, dostávala, co chtěla, ale stejně z ní nikdy nevyrostl nevděčný spratek. Dětství strávila s novým sousedem Jacobem, který se jí velmi líbil. Ovšem, nikdy na jeho dopisy neodpovídala. Neskutečně moc se styděla a navíc, tohle dámy nedělají. Když jednou si měla vyjet na kole po okolí, uslyšela jaké si zvláštní hlasy. Proplížila se tajně do místnosti a poslouchala rozhovor svých rodičů, snad poprvé se hádali.
"Steve, přišel dopis. Nechceš se na něj jen podívat? Je speciálně pro tebe. Jestli chceš, tak tě tady s ním nechám samotného, aby sis ho pročetl pečlivě a...."
Snad poprvé v životě matka o něco prosila. Není to obvyklé, nýbrž paní Mac´Oldie je velmi hrdá a vznešená dámička, která unese maximálně svojí kabelku. Nikdy nikoho neprosila, ale to bude tou neprůbojnou skotskou krví.
"Co se tam píše, prosím tě?" Výjimečně byl i její papá rozladěný. Vždycky, když s ním byla Annie, byl to ten nejhodnější tatíček. Děvčátko se ještě víc schovalo to stínu knihovničky. Po chvilce uslyšela prolomení pečetě a vytahování z obálky. Mamá se třásly ruce, slyšela to, protože otevírání trvalo dlouho, navíc párkrát netrpělivě roztrhla papír. Blondýnka vykukla zpoza rohu. Její vysoká elegantní maminka to četla se zadrženým dechem. Po tváři se jí skoulelo pár slz.
"Tak a tady to máš, jak jsi chtěl! Přesně, jak jsi chtěl! Nežije! Je mrtv..." Propukla v pláč. Děvčeti na tom ovšem něco nehrálo. Když umřela babička Hamiltonová, madam Mac´Oldie neměla pro ni ani slzu. Aby si o tom mohla v klidu popřemýšlet, odešla potichu do svého růžového pokojíčku.

Poté život Annie Mac´Oldie pokračoval dále. Hádky v rodině neviděla, stále byla princezna, slovo lež jí nic neříkalo... A tak dále. To vše se změnilo jednoho dne, tehdy 15. července. Blondýnce zbývalo jen léto a měla jet konečně na otcovu školu. Sbírala květiny na rozkvetlé louce, plánovala udělat z nich věnec, přála si udělat své drahé mamá radost. Když tu uviděla záhadnou osůbku. Sice ta osoba byla o něco málo starší než Annie, ale byla jí neskutečně ta osoba podobná. Jako by si z oka vypadli. Přiběhla k té osobě a dala jí věnec na vlasy. "Tak a teď jsi princezna!" Jestliže Annie bylo patnáct, tomu druhému stvoření muselo být takových šestnáct, sedmnáct. V tu chvíli se ta osoba tak rozzářila, že zastínila i Annie v kráse. Jako by ta osoba neznala štěstí. Automaticky tu osobu objala a zavedla ji k sobě domů. Matčina reakce byla podivná. Děvče z toho mělo pocit, že osůbku už mamá zná.
"Dobrý den." Řekla osůbka zdvořile, ale jaksi bez formálnosti.
"Dobrý den, těší mě. Jak se jmenuješ?" Annie z toho všeho cítila určitou hranost a faleš. Jako kdyby si to nacvičili. Se zájmem je pozorovala a začalo jí to všechno docházet. Ten večer, když osůbka odešla, zašla dcera potají k máti zjistit odpovědi. A tehdy zjistila celou pravdu o děvčátku, a z části i o své rodině. Bohužel, ještě mnoho tajemství ji čekalo rozluštit.
A tak nastoupila do školy. Bohatí kamarádíčci, luxusní ložnice, Vyvolení, strážci,...tolik zajímavých věcí, která potřebovala zjistit. Prozatím se rozhodla žít a stát se kamarádem všech.
Dobře - začala chodit s Jakem. Byl to úžasný kluk, ale nerozuměli si. To byl jediný zápor jejích slunných dní na škole. Její spolubydlící byla krásná Španělka Esmeralda Lopéz. Staly se z nich nejlepší kamarádky. Dokázaly spolu mluvit až do tří hodin ráno, držely při sobě ve zdraví i nemoci a tak dál. Všechno si říkaly - kluci, problémy, známky, život. Znaly se tak dobře, líp než sami sebe. Společně vytvořily několik teorií na TU osobu, jež potkala v létě. Žádná z nich ovšem nepasovala.
Léto před třetím ročníkem se stala jedna zásadní věc. Rodiče Annie nikdy nenaučili plavat, ale Eine si chtělo dát jednou závod v potápění. Společně na to šli pomalinku. Nejdřív prsa, kraul, motýlek a poté i potápění. Jenomže andílkovi Annie to nešlo - bála se, že se utopí. Nevydržela pod vodou déle než pět vteřin. Proto Eine zakročilo, v nesprávný čas se objevila její papá. Eine totiž drželo hlavu Annie pod vodou z důvodu, že tímto způsobem se to naučí nejlíp. Bohužel, Eine neodhadlo dobu, jak dlouho držet hlavu pod vodou. Děvče se začalo topit. Zachránil ji její otec, když tohle všechno uviděl. Jen co Annie byla v pořádku na souši, zabalená v otcově bundě, papá křičel na Eine.

"Nedochází ti, co se málem stalo? Málem mi umřela moje jediná dcera, a to jen kvůli tobě! Opovaž se mi přijít někdy na oči! Vypadni! S Annie se stýkat nebudeš! Okamžitě tě vyhodím ze školy!"

Ačkoliv se jeho dcera snažila, aby vzal svá slova zpět, nepovedlo se jí to a Eine mělo odejít z jejího života. Ale to by nebyla naše úžasná slečna Mac´Oldie. Společně s Esmeraldou vymyslely plán, perfektní, dokonalý plán. Eine si změnil jméno, vzhled, chování, návyky, místo pobytu a zase mohla být s nimi na škole, aniž by ředitel Mac´Oldie něco věděl. A takhle jim to vycházelo až do konce. Když jí bylo 16 zamilovala se po druhé. Jeho jméno je Tadashi Souta. Zaujal ji, když šla do knihovny a on ji poradil, že tahle knížka je odporná, že by ji číst neměla. Tak si spolu začali povídat a ona si myslela, že našla nového kamaráda. Po půl roce se vše změnilo. Vrátili se z domoviny zase do školy a on byl jak vyměněný. Jednou si ho odchytla ve školním parku a zatáhla ho pod stromy.
"Co se ti stalo, Tadashi?"
Odvrátil hlavu a pozoroval rozkvetlé stromy. Opatrně ho chytla za ruku a otočila ho k sobě. A on začal:
"Celé prázdniny se mi děli strašné věci. Rodiče se rozvádějí, táta má dluhy, mladší sestra mi zemřela, bratranec vážně onemocněl,...nevím co ti koupit k narozeninám."
Společně si sedli pod strom, kde ho Annie uklidňovala. O měsíc později spolu začali chodit. Ne veřejně, protože Tadashi byl podivín pro zbytek školy, ale ona věděla své.
A pak přišel onen osudný den, kdy se její svět převrátil vzhůru nohama. Do své kanceláře si jí zavolala učitelka náboženství, slečna Maurice. Celou cestu k ní se dívka obávala, co provedla. Věděla, že minulý týden nedávali s Tadashim na jejích hodinách pozor a místo toho se tajně dotýkali pod lavicí. Ale čekalo ji překvapení. Krásná profesorka stála u okna a tiše ji naznačila, ať si sedne. Po chvíli se k ní připojila.
"Drahá Annie, ty jsi takový andílek. Jsi strašně milá, hodná a laskavá. A to teď potřebuju. Musím se ti svěřit s něčím."
Svěřila se jí s tajemství Vyvolených, těch záhadných stvoření.
"Ale jedno mi slib, nikomu to neříkej. Víš, tajně jsem doufala, že...nastolíme rovnováhu mezi Vyvolenými a námi, obyčejnými lidmi. Prosím tě." Chytla ji jemně za ruce. "Zachraňme je před újmou jejich vlastního postavení." Annie souhlasila, protože si myslela vždycky totéž. Ještě toho večera toto shledání nahrála na flešku.
Celý zbytek roku přemýšlela a konala akce, kde se měly oba světy sjednotit. Nevyšel ani jeden pokus. 15.dubna roku 2013 dostala Annie nápad. Napsala zprávu Vyvoleným.
"Vím vaše tajemství. Jen si přeji rovnost mezi námi všemi. Sejdeme se o půlnoci na kraji útesu za školou. Annie Mac´Oldie."
Ještě než osudného dne odešla, napsala Esmeraldě vzkaz, kam jde a proč. Napsala ji dokonce i tajemství těch Vyvolených a kde má flešku s tajemstvími. Odešla pryč, do hluboké noci.

...........................

Tajemství

• znala tajemství své matky
• nechala jednoho človíčka, aby zůstal ve škole, přestože to její papá nechtěl
• nemilovala svoji matku
• vztah s Tadashim Soutaem a Jacobem Williamem Loganem