Lauri Taavetti Liimatainen

Povaha

Lauri definitivně nepatří k lidem, kteří by si nějak užívali pobyt ve společnosti ostatních. Bere to spíš jako nutné zlo, které je třeba prostě přežít a doufat, že to nebude trvat příliš dlouho. Co však nesnáší ještě víc jsou lži a intriky. Doslova nenáviděl společnost lidí, ve které vyrůstal. Lidé, kteří dokáží někomu jinému zničit život jen proto, aby se dostal k penězům či moci. Dělá se mu z nich zle a snaží se od nich držet dál. Když už však musí podobnou společnost přetrpět, dokáže doslova vyčarovat ledovou masku, kterou zvládá perfektně udržet, dokud je třeba. Díky tomu se tak většině lidí může zdát chladný a odtažitý. Což je celkem výstižné, protože tuhle masku využívá v podstatě pořád. Existují snad jen dvě místa, kde je sám sebou. Fantazie a deníček. Fantazie je něco, co ho doslova drží nad vodou. Hned vedle deníčku, který si vede. Tajně, samozřejmě. Neví o tom ani jeho rodina a neexistuje nikdo, komu by o něm někdy chtěl říct. V těchto dvou světech byste ho nejspíše nepoznali. Je to úplně jiný člověk. Ten, který se celé dny v reálném světě schovává pod ledovou maskou a žije jen a pouze v těchto dvou světech. Tady se z něj stává celkem milá bytost. Celkem. Empatický sice zrovna není, ale zároveň se dokáže chovat i otevřeně, tvářit se, že ho vaše přítomnost neštve a bavit se s lidma, které potká. Teoreticky ovšem. V deníku ani v říši fantazie normální lidi jen tak nepotkáte. Díky tomuhle všemu však nemá žádné problémy se samotou či tichem. Naopak ho celkem štvou hluční lidé, protože za těch několik let, co je jeho oblíbenou činností profesionální asociování se, si zvykl na určitý klid, který tak nějak vnímá za samozřejmost. Další důležitou součástí jeho existence je i kofein, jež příjmá zejména v podobě kávy, kterou si však místo z vody připravuje z mléka, jelikož jinak mu ta chuť nepříjde úplná a jediné co se dá vnímat, je šílená hořká pachuť. Když však ráno nemá čas si kávu sám uvařit, dokáže nějak přežít i s kávou z nejbližšího zdroje (tj. kavárna či automat). Pokud však nemá možnost si kafe ráno dát, má zkaženou náladu na celý den, což je něco, co fakt nikdo nechce zažít. Začíná to nevinně, vypadá jako vždycky, ale jakmile ho něco jen maličko naštve, něco co by ho normálně vůbec nerozhodilo, stává se z nenápadné tiché myšky desetihlavá saň, připravená sežrat celý svět. Tedy, pokud se v nejbližší chvíli nedostane k vzácnému nápoji. Další věcí, na kterou nedá dopustit jsou jeho vlasy. Z duše nesnáší když se zamotají nebo prostě nejsou dokonale rozčesané. A taky když na ně šahá někdo cizí. To může jen on nebo bytost jemu velmi blízká. A nikdo dostatečně blízký neexistuje. 

Historie

Narodil se 20. září, pozdě v noci v Tampere, kde také strávil svůj dosavadní život. Tedy do doby, než nastoupil na Royal Academy. Porod nebyl nijak komplikovaný či zajímavý. Stejně jako Lauriho rané dětství. Dalo by se považovat za šťastné. Až na jeden detail. Jeho rodiče byli vlivnými podnikateli a patřili ke smetánce. S tím se však pojila spousta práce. A přiznejme si, obrovskej barák, kterej by kdekdo nazval palácem, peníze a sluhové rodinu prostě nenahradí. Prvních několik let byl s tím co měl spokojený. Vždycky byl celkem skromný, ale když už něco dostat mohl, byl by blbý kdyby odmítl. Nikdy však o nic nežebral. Do školy nechodil. Jeho rodině to přišlo vždycky moc málo a tak mu raději platili drahé soukromé učitele. Nutili ho učit se všechno možné, zejména se to vždycky točilo kolem byznysu a podnikání. Kolem deseti let mu však začalo docházet, že mu rodina celkem chybí. Tou dobou ho občas brali na různé firemní akce jako atrakci. To mu sice nikdy neřekli, ale bylo to zcela zřejmé. Byly to taky jediné chvíle, kdy rodiče vídal. Zbytek času trávil buď učením nebo čtením a psaním básní a příběhů. Začal si také psát deníky, kteří se stali jeho jedinými společníky. Nikomu jinému než deníku se snad nikdy nesvěřil. Toho se vlastně do dneška nevzdal, ale má na to podstatně méně času. V té době mu také začínalo docházet, jak moc ho snobové jako jeho rodiče štvou. Nejhorší však bylo, že s tím nic nedokázal dělat. Alespoň se teda snažil něco sabotovat. Jenže z toho byly jen a jen problémy. Jediné, co si zvládl prosadit byly jeho drahé vlasy. Jenže od té doby se také stal něčím jako černou ovcí rodiny. Rodiče byli zklamaní a jemu to bylo fuk. V téhle době byly vztahy mezi ním a jeho rodiči nenávratně zničeny. Už ho alespoň nenutili chodit na ty jejich akce. Dávno mu stačilo to, co tam už viděl. Tolik intrik a podplácení. Bylo mu z toho zle. Už se to nechtěl učit. Jenže toho se prostě nezbavil. Navíc byl ještě poslán pryč. Royal Academy bral spíš jako trest. Rodiče se ho prostě zbavili. Ale kdoví? Třeba to nakonec nebude tak hrozný.. 

Tajemství

• Deník, o kterém opravdu nikdo neví

• Závislost na tabáku

• Nikdy neměl žádný vztah

Dovednosti

• Boj - 10 bodů
• Výdrž - 10 bodů
• Zbraně - 10 bodů